Každý večer děláme něco, nad čím se skoro nezamýšlíme. Zavřeme oči a pustíme svět z rukou: práci, starosti, plány i rozhovory, které nám ještě znějí v hlavě. Na několik hodin přestaneme mít cokoli pod kontrolou. Islám nás učí, že ani tato obyčejná chvíle není bezvýznamná. Spánek je znamení Alláhovo a každodenní lekce o životě, smrti a důvěře v Něj.
Malá smrt každou noc
Alláh říká: „Bůh povolává k sobě duše ve chvíli smrti jejich a ty, jež nezemřely, v době spánku jejich. A podržuje u sebe ty, o jejichž smrti rozhodl, a odesílá ostatní na lhůtu stanovenou. A věru jsou v tom znamení pro lid, který přemýšlí.“ (az-Zumar 39:42)
Podobně stojí v súře al-An‘ám: „On je ten, jenž vás v noci odvolává a jenž zná, co za dne jste vykonali, a potom vás za dne probudí, aby se dovršila lhůta vám stanovená.“ (6:60)
Spánek je tedy malým svěřením. Každý večer vracíme svou duši do rukou Toho, kdo nám ji dal, a každé ráno ji dostáváme zpět jako nový dar. Proto Prorok ﷺ při ulehnutí říkal: „Tvým jménem, Alláhu, umírám a ožívám.“ A když se probudil: „Chvála Alláhu, který nám dal život poté, co nás nechal zemřít, a k Němu je vzkříšení.“ (al-Buchárí 6312)
Ulehnout jako ten, kdo se svěřuje
Prorok ﷺ učil své společníky, jak jít spát. Řekl al-Barā’ovi ibn ‘Āzibovi: „Když jdeš na lože, vykonej omytí jako k modlitbě, pak si lehni na pravý bok a řekni: Alláhu, odevzdal jsem svou duši Tobě, svěřil jsem Ti své záležitosti a opřel se o Tebe… Zemřeš-li té noci, zemřeš v přirozeném stavu víry (fitra).“ (al-Buchárí 247, Muslim 2710)
Jinde nás naučil tuto prosbu: „Tvým jménem, můj Pane, pokládám svůj bok a Tebou ho zvedám. Pokud si mou duši ponecháš, smiluj se nad ní, a pokud ji propustíš, chraň ji, jako chráníš své zbožné služebníky.“ (al-Buchárí 6320, Muslim 2714)
Tato slova nejsou jen formule. Učí nás ulehnout nikoli jako ten, kdo je jen unavený, ale jako ten, kdo něco svěřuje. Co neuneseme, položíme. Co nevyřešíme, odevzdáme Alláhovi. On sám přitom nespí: „Nepřemůže Ho dřímota ani spánek.“ (al-Baqara 2:255) Proto můžeme spát v klidu my.
Oči spí, srdce bdí
Skutečné probuzení však není jen otevření očí. Alláh říká: „Což necestovali po zemi a neměli srdce, aby chápali, a uši, aby slyšeli? Avšak nejsou to oči jejich, jež jsou nevidoucí, nýbrž slepá jsou srdce v hrudích jejich.“ (al-Hadždž 22:46)
Člověk tedy může chodit celý den s očima dokořán, a přesto spát: nevšímat si Alláhových znamení, žít ze zvyku a zapomínat, proč tu je. Prorok ﷺ řekl: „Věru je v těle kousek masa. Je-li zdravý, je zdravé celé tělo, a je-li zkažený, je zkažené celé tělo. Věru je to srdce.“ (al-Buchárí 52, Muslim 1599)
O sobě pak Prorok ﷺ řekl ‘Á’iše: „Mé oči spí, ale mé srdce nespí.“ (al-Buchárí 1147) To je stav, ke kterému můžeme směřovat i my. Tělo odpočívá, ale srdce zůstává spojené se svým Pánem.
Probuzení jako nový začátek
Prorok ﷺ nás také upozornil, že ráno má svou cenu. Satan váže spícímu na zátylek tři uzly. Když se člověk probudí a vzpomene na Alláha, rozváže se jeden. Když vykoná omytí, rozváže se druhý. A když se pomodlí, rozváže se třetí a člověk vstane čilý a dobré mysli. (al-Buchárí 1142, Muslim 776)
Každé ráno je tedy malé vzkříšení. Nedostáváme zpět včerejšek, dostáváme nový den a s ním novou příležitost.
Na závěr
Až dnes večer ulehnete, zkuste se na chvíli zastavit. Vykonejte omytí, lehněte si na pravý bok a vyslovte prorocká slova s vědomím toho, co znamenají. Položte u prahu spánku to, co neunesete, a svěřte to Tomu, kdo nikdy nespí. Ráno pak poděkujte za to, že vám byl dán další den.
Spánek nás každou noc učí odevzdání. Probuzení nás každé ráno učí vděčnosti. A kdo se tohle naučí, jednou se probudí i tam, kde už žádná noc nebude.
