Páteční kázání 23. 10. 2026 (12. džumáda al-awwal 1448 h )
„A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný…“
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Všemohoucí Alláh praví: „A věru k vám přijde ode Mne správné vedení.“ A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný, zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný…“ (20:123-124)
Tento vznešený verš nám předkládá jeden z nejdůležitějších životních principů. Kdo se řídí Alláhovým vedením a dodržuje Jeho přikázání, ten se vydal na cestu štěstí a spásy v tomto světě i v životě posmrtném. Člověk si však může položit otázku: Jak nám Alláh může slibovat, že nebudeme trpět, když vidíme, jak věřící trpí nemocemi, chudobou, starostmi a zkouškami? Odpověď zní, že existuje rozdíl mezi utrpením těla a utrpením duše. Utrpení těla způsobené únavou, nemocí a strádáním je společné všem lidem – Všemohoucí Alláh praví: „… že člověka jsme věru ke strastem stvořili!“ (90:4) Tento svět totiž není místem trvalého odpočinku, nýbrž místem zkoušek a práce. Duševní utrpení spočívá ve ztrátě vnitřního klidu, smyslu a cíle. Člověk může mít peníze, postavení a vše, co přináší pohodlí, a přesto nenajde vnitřní klid, po kterém touží.
Duše totiž potřebuje víru a blízkost Alláha stejně, jako tělo potřebuje jídlo a pití. Proto Alláh praví: „Kdokoli zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému…“ (16:97) Dobrý život nespočívá v hojnosti peněz ani v tom, že by byl prostý obtíží, ale v duševním klidu, uspokojení s vědomím přítomnosti Alláha a pocitu, že život má smysl a cíl. Věřící totiž, když se mu dostane milosti, je za ni vděčný, když ho postihne zkouška, je trpělivý, a když neví kudy kam, obrátí se ke svému Pánu, využije všech prostředků, podnikne veškeré možné kroky a neztrácí naději v Jeho milosrdenství. Zamyslete se nad životem našeho Proroka Muhammada – salla lláhu alajhi wa sallam – který je nejlepším z Alláhových stvoření, a nad tím, jak byl vystaven utrpení, popírání a urážkám, a přesto zůstal věrný Pravdě a neustoupil od svého poselství. Věděl, že obtížnost cesty ještě neznamená, že je to špatná cesta, a že zkoušky nejsou důkazem Alláhova hněvu. A když se utrpení stupňovalo, obrátil se ke svému Pánu s prosbou o pomoc a čerpal z něj sílu a vytrvalost.
Abdulláh ibn Mas’úd – radija lláhu anhu – přišel k Prorokovi – salla lláhu alajhi wa sallam – který trpěl silnou horečkou, a řekl mu: „Máš opravdu silnou horečku!“ Prorok mu odpověděl: „Ano, trpím stejně, jako trpí dva z vás.“ Poté vysvětlil, že utrpení, které postihne muslima, vede k odpuštění jeho hříchů, a řekl: „Není muslima, kterého by postihlo utrpení – ať už nemoc nebo cokoli jiného – aniž by mu Alláh smazal jeho hříchy, tak jako strom shazuje své listy.“ (všichni se na něm shodují) Věřící tak ví, že zkouška může být cestou k odměně a povýšení, a že trpělivost neznamená kapitulaci, nýbrž vytrvalost spojenou se snahou odstranit příčiny utrpení. Proto Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Jak úžasný je osud věřícího! Vše je pro něj dobré, a to platí pouze pro věřícího. Pokud ho potká štěstí, bude za to vděčný a bude to pro jeho dobro, a pokud ho potká neštěstí, bude trpělivý a bude to pro jeho dobro.“ (podle Muslima)
Vážení bratři a sestry,
následování Alláhova vedení se neomezuje pouze na náboženské úkony, ale zahrnuje i naše morální chování, jednání s ostatními a každodenní rozhodnutí. Musíme se tedy zamyslet: Splnili jsme povinnosti vůči Alláhovi i vůči lidem? Ublížili jsme někomu? Dodržovali jsme to, co je dovolené, a vyhýbali jsme se tomu, co je zakázané? Učinili jsme Alláhova přikázání měřítkem svých činů? Vedení k pravdě totiž nespočívá pouze v poznání pravdy, ale v tom, že na ni reagujeme a jednáme podle ní. Všemohoucí Alláh praví: „Vy, kteří věříte! Odpovídejte na výzvu Alláha a posla Jeho, když ten vás volá k tomu, co život vám dává.“ (8:24) Je to život srdce ve víře a život duše v blízkosti Alláha. Čím více se služebník stává poslušným a spravedlivým, tím více nachází ve své víře oporu, která mu pomáhá čelit těžkostem a dodává mu naději a vytrvalost.
Služebníci Alláhovi,
skutečné štěstí nespočívá v tom, že žijeme bez starostí, ale v tom, že čelíme životním těžkostem s vírou v srdci, trpělivostí v duši a důvěrou v Alláhovo milosrdenství. Učiňme z Alláhových slov „A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný…“ své motto a cestu, po které půjdeme svým životem. Snažme se Ho poslouchat, připomínat si Ho a plně se na Něj spoléhat.
Prosíme Všemohoucího Alláha, aby naplnil naše srdce vírou, obdařil nás trpělivostí ve zkouškách, vděčností za Jeho milosti a spokojeností s Jeho vůlí a dopřál nám požehnaný život na tomto světě i blaženost Ráje na onom světě. Ámín.
