Páteční kázání 26. 9. 2025 (4. rabi´ath-tháni 1447 h)
Jak zachovat identitu našich dětí ?
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Jednou z největších starostí každého muslima žijícího na Západě se svými dětmi je zachování jejich náboženství a islámské identity. Muslim, který si přeje, aby na něj po jeho smrti zůstala dobrá vzpomínka, musí zajistit, aby jeho děti byly vychovávány jako muslimové a aby náboženství bylo základem jejich života.
Často přemýšlíme o „trvalém dobročinném daru“, kterým je i dobrý syn/dcera, a ignorujeme „trvalý hřích“, který může představovat zhýralý syn – nechť nás Alláh ochrání. Naše dnešní realita je plná intelektuálních výzev, tužeb a pokušení, které se zaměřují na naši mládež a děti, a nutí nás neustále si klást otázku: Jak můžeme zachovat náboženství a islámskou identitu našich dětí na Západě?
Všemohoucí Alláh nás učinil zodpovědnými za své děti, když praví: „Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před Ohněm…“ (66:6) Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Všichni máte někoho na starost a za ty, kdo vám byli svěřeni, zodpovídáte.“
Proto strach sám o sobě nestačí. Musí být přeměněn v čin, úsilí a oddanost, abychom mohli splnit svou povinnost a aby nám to posloužilo před Alláhem jako omluva.
Někteří mohou život na Západě vnímat jako ohrožení náboženství, ale pravdou je, že přítomnost muslimů na Západě je realitou, kterou nelze ignorovat. Přestěhování z jedné země do druhé není zárukou zachování náboženství. Skutečnou zárukou je spíše to, co rodiče poskytují svým dětem v oblasti výchovy a péče, ať už se nacházejí kdekoli.
Praktické kroky k zachování náboženství a identity dětí
1) Pocit zodpovědnosti vůči Alláhovi
Když si otcové a matky uvědomí, že jsou před Alláhem zodpovědní za své děti, budou se snažit najít řešení všech problémů. Někteří budou věnovat čas výuce arabštiny a seznamování svých dětí s Koránem, zatímco jiní sepíší závěť, aby zajistili islámskou výchovu svých dětí po své smrti.
2) Pravidelně brát děti na malou a velkou pouť, i kdyby to mělo být jednou za pět let, pro obnovení víry a prohloubení vztahu s Koránem a Poslem – salla lláhu alajhi wa sallam, neboť Alláh praví: „A věru prvním chrámem, jenž pro lidstvo byl založen, byl ten, jenž v Bakce stojí, jenž požehnáním je i vedením správným pro lidstvo veškeré.“ (3:96)
3) Vštípit dětem to, že je Alláh sleduje, aby pochopily, že Alláh vidí to, co je navenek, i to, co zůstává skryté, a ne jen rodiče. Takto je možné přivykat je na činy uctívání, které jsou skryté, jako je noční modlitba, dobročinný dar poskytnutý neveřejně a dobrovolný půst.
4) Cílené vzdělávání
Rodiče se musí naučit racionální a legitimní odpovědi na otázky svých dětí: Proč je alkohol zakázán? Proč je hidžáb povinný? Proč je manželství možné pouze mezi mužem a ženou? Vědomé odpovědi posilují víru a chrání je před pochybnostmi.
5) Dobré a správné chování rodičů
Jít správným příkladem je tím nejlepším způsobem ve výchově. Všemohoucí Alláh praví: „… a otec jejich muž bezúhonný byl…“ (18:82) Čím jsou rodiče počestnější, tím více se děti přibližují správnému chování, protože vidí náboženství živoucí ve svých životech.
6) Časté pronášení prosebných modliteb za děti
Prosebná modlitba je zbraň, kterou mnoho rodičů přehlíží, ale naši předkové ji používali často. Bez prosby o vedení a vytrvalost není pokleknutí k modlitbě a poklonění se možné a může to být důvodem, proč se zbloudilý člověk vrátí na správnou cestu.
Musíme vzít své děti za ruku a vést je do Alláhových domů, zajistit, aby se účastnily pátečních modliteb a společných modliteb, a udělat vše, co je v našich silách, abychom je ochránili před asimilací k západní společnosti. Dobro dětí a jejich správné chování je celoživotním projektem a prostředkem k zachování náboženství a identity a je to forma trvalého dobročinného daru, který zůstává spojen s člověkem i po jeho smrti.
