Páteční kázání 7. 11. 2025 (16. džumáda al-wwal 1447 h)
A mezi lidmi je i ten, jenž Alláhovi slouží v nevědomosti
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Al-Buchárí a Muslim tradovali podle Anase ibn Málika – radija lláhu anhu – který vyprávěl, že do příbytků manželek Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – přišli tři lidé, kteří se ptali, jak Prorok uctívá Alláha. Když jim to pověděly, vypadali, jako by se jim to zdálo málo, a jeden z nich řekl: „Modlím se v noci bez přestání.“ Další řekl: „Já se postím celou věčnou a půst nepřeruším.“ Třetí prohlásil: „Já se straním žen a nikdy se neožením.“ Když se to doneslo Prorokovi – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Vy jste říkali to a to? Přísahám při Alláhovi, že já jsem bohabojnější než vy, ale postím se a půst přerušuji, modlím se a uléhám ke spánku a žením se. Kdo se odkloní od mé tradice, ten ke mně nepatří.“
Popřemýšlejte o těchto velkých slovech Proroka. Tři zbožní muži, jejichž srdce jsou naplněna láskou k Alláhovi a přáním přiblížit se k Němu, a přesto sešli z cesty, protože uctívali Alláha, aniž by o tom více věděli. Mysleli, že když budou přehánět v uctívání a nebudou dělat povolené věci, povede je to k lásce Alláha. Avšak dostalo se jim ponaučení od Proroka, aby bylo vše spravedlivě vyváženo: „Kdo se odkloní od mé tradice, ten ke mně nepatří.“
Uctívání bez vědění je jako tělo bez ducha. Člověka unaví a nemá žádné rozptýlení, zatíží ho, ale neočistí. Všemohoucí Alláh praví: „Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ (39:9) Alláh – chvála Mu – říká o tom, kdo Ho uctívá a přitom není jeho víra upevněna: „A mezi lidmi je i ten, jenž Alláhovi slouží jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s tím spokojen, jestliže však postižen je pokušením, tu obrátí se tváří zpět…“ (22:11)
Znamená to, že uctívá Alláha jen okrajově, jeho víra není pevně ukotvena. Když se mu dostane dobrého, je spokojený, ale když je postižen pokušením, odvrátí se. Toto je uctívání člověka nevědoucího, kolísajícího, ne uctívání člověka vědoucího, hluboce přesvědčeného.
Opravdové uctívání nespočívá v množství poklonění se a pokleknutí, ani na délce půstu a nočních modliteb, ale na upřímné oddanosti Všemohoucímu Alláhovi a následování tradice Jeho Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam.
Sufján ath-Thaurí – nechť je k němu Alláh milosrdný – řekl: „Méně činů, ale v duchu tradice, je více než mnoho činů, které jsou odkloněním od tradice.“ Někdo uctívá Alláha a nemá o tom žádné vědění, je na sebe přísný a dokonce si odpírá i to, co Alláh povolil, nebo vymýšlí novoty, které ani nejsou součástí jeho víry, a přitom je přesvědčen, že to dělá dobře.
Kolik muslimů dnes nezná skutečný význam uctívání! Myslí si, že se omezuje pouze na modlitbu a půst, a zapomínají, že uctívání je také úcta k rodičům, poctivost, laskavost ke stvoření, hledání poznání, laskavá slova i neškodit druhým. Uctívání je vše, co Alláh miluje a co se mu líbí, a to jak ve vnějších, tak skrytých slovech a činech, se dvěma základními podmínkami: upřímností vůči Alláhovi a následováním Alláhova Posla – salla lláhu alajhi wa sallam. Kdo poruší kteroukoli z těchto podmínek, uctívá Alláha v nevědomosti a bludu. Často dnes vidíme přehánění a nedbalost! Někteří lidé jsou přísní ohledně toho, co Alláh povolil, zatímco jiní jsou shovívaví ohledně toho, co Alláh zakázal. Obě strany se odchýlily od správné cesty, protože neuctívaly Alláha vědomě a s porozuměním. Prorokovi zbožní druhové uctívali Alláha s věděním a porozuměním, protože věděli, že poslušnost vůči Alláhovi je platná pouze tehdy, je-li založena na vědomostech. Omar ibn al-Chattáb – radija lláhu anhu – řekl: „Nejprve se poučte, pak teprve suďte.“ Vědění je světlem uctívání. Je jako kompas, který vede věřícího po správné cestě. Proto Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Kdo touží po Alláhovi, nechť se vzdělává ve víře.“ (všichni se na něm shodují) Kdo se nevzdělává ve víře, uctívá Alláha v nevědomosti a možná koná špatně, i když si myslí, že koná dobře.
Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – zobrazil rovnováhu v uctívání v příběhu Salmána a Abú ad-Dardáa – radija lláhu anhumá – když mu Salmán řekl: „Máš povinnost vůči svému Pánu, máš povinnost vůči své duši a máš povinnost vůči své rodině, tak dej každému, co mu náleží.“ Když to Abú ad-Dardá‘ pověděl Prorokovi – salla lláhu alajhi wa sallam – odpověděl: „Salmán má pravdu.“ (podle al-Buchárího)
Muslimové, kdo uctívá Alláha z nevědomosti, může nevědomky poškodit své náboženství. Může se stát fanatickým zastáncem svého názoru, prohlásit ostatní za inovátory nebo soudit lidi jako zbloudilé, zatímco ve skutečnosti je to on sám, kdo je nejdále od pravdy. Ibn Mas’úd – radija lláhu anhu – řekl: „Kolik lidí touží po dobru, ale nedosáhnou ho.“ Znalosti pouze zvyšují pokoru a bázlivost věřícího, zatímco nevědomost pouze zvyšuje jeho aroganci a domýšlivost. Nevědomý člověk se považuje za nejdokonalejšího z lidí, zatímco znalý člověk, pokud uctívá Alláha, cítí před svým Pánem své nedostatky. Proto Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – pronášel tuto prosebnou modlitbu: „Ó Alláhu, prosím tě, abys mi dal vědění, které bude k užitku, abys mi dal dobré živobytí a činy, které budou přijaty.“ (podle Ibn Mádži)
Dnes se neznalost neomezuje pouze na otázky znalosti islámského práva, ale rozšiřuje se i na neznalost účelů a ducha náboženství. Vidíte lidi, kteří se dlouho modlí, ale nezacházejí s ostatními dobře, nebo kteří se postí, ale křivdí členům své rodiny, nebo kteří mluví ve jménu náboženství, ale neznají Alláhovy zákony ve vesmíru a společnosti. Skutečné uctívání muslimy neodděluje od života, ale naopak jej zlepšuje, a neizoluje je od lidí, ale naopak z nich činí zdroj milosrdenství pro ostatní. Všemohoucí Alláh praví: „Spíše usiluj pomocí toho, co ti Alláh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském…“ (28:77) Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milosrdný – řekl: „Neznalý člověk pracuje a způsobuje více škody než užitku, zatímco znalý člověk pracuje a dělá více užitku než škody.“
Uctívejte tedy podle tradice svého Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – a proste Alláha, abyste s jeho pomocí získali znalosti o své víře, aby upevnil vaše srdce v poslušnosti vůči Němu, aby vám dal vědění, které bude k užitku, a abyste vykonávali to, co je správné.
