Páteční kázání 9. 1. 2026 (19. radžab 1447 h)
Dobro přichází jedině skrze dobro
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Imám al-Buchárí uvádí ve své sbírce správných hadísů podle Abú Saída al-Chudrího – radija lláhu anhu – že Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – si stoupl na minbar a řekl: „Nic mi nedělá tolik starostí jako to, jaká lákadla se vám ukáží z požehnání země, až tady nebudu.“ Pak zmínil radosti země a její ozdoby. Jeden muž vstal a zeptal se: „Posle Alláhův, může snad zlo přijít skrze dobro?“ Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – se odmlčel, až si jeho druhové mysleli, že se mu dostalo zjevení. Zavládlo ticho a klid, jako by jim na hlavách usedli ptáci. Pak si Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – setřel pot z tváře a řekl: „Kde je ten, kdo se ptal? Myslíš, že bohatství je dobro?“ A třikrát to zopakoval, načež dodal: „Dobro přichází jedině skrze dobro.“ Pak Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – uvedl výmluvný příklad a vysvětlil, že to, co na jaře vyraší, může zničit ty, kteří to konzumují v nadměrném množství, na rozdíl od těch, kteří to konzumují s mírou. Pak řekl: „Tyto peníze jsou sladké a lahodné, a požehnaný je muslim, který je přijímá právoplatně a utrácí je ve jménu Alláha, na sirotky a chudé. Kdo je nepřijímá právoplatně, je jako nenasytný žrout, který není nikdy spokojený, a bude se za to zodpovídat v Den zmrtvýchvstání.“
Ve verzi podle imáma Muslima se traduje, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Ne, při Alláhovi, nebojím se o vás, lidé, s výjimkou toho, co vám Alláh přichystá z radostí tohoto světa.“ A když se ho zeptali: „Může snad zlo přijít skrze dobro?“, odpověděl: „Dobro přichází jedině skrze dobro.“ Moudrost Všemohoucího Alláha velí, že tento svět má být místem zkoušek a utrpení, nikoli místem odměn a stability. Lidé byli pokoušeni ozdobami světa a touhami, takže někteří z nich byli oklamáni, soutěžili o potěšení tohoto světa a učinili z něj svůj konečný cíl. Jiní poznali jeho skutečnou podstatu, takže z něj učinili spíše prostředek než cíl, spíše průchod než místo určení, a oddali se poslušnosti vůči Alláhovi a tužbě po Jeho věčné blaženosti. V tomto hadísu Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – varuje před lákadly tohoto světa, pečlivě stanovuje rovnováhu pro správné pochopení. Čisté dobro – jako víra, islám a poslušnost vůči Alláhovi – může vést pouze k dobru, ale existují věci, které jsou ve své podstatě dobré, ale při nesprávném zacházení se mohou změnit ve zlo jako třeba bohatství. Bohatství je dar od Alláha, ale může se stát důvodem záhuby, pokud je získáno z něčeho zakázaného, nebo je vynaloženo na něco jiného než v poslušnosti k Alláhovi či člověka odvádí od Alláha a posmrtného života. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – uvádí přesný příklad člověka, který je tímto světem poškozen, a přirovnává ho ke zvířeti, které se s nenasytností a nadměrností krmí jarní vegetací, až onemocní chorobou, která způsobuje jeho zkázu nebo téměř smrt. Toto je výmluvný popis těch, kteří přistupují ke světu bez zábran, berou si více, než potřebují, takže to, co považovali za dobré, se pro ně nakonec ukáže jako špatné. Poté uvádí opačný příklad: býložravec, který se krmí s mírou, a když je sytý, přestane jíst, odpočine si a pak se vrátí k pastvě bez přejídání, čímž prospívá sám sobě, aniž by si uškodil. Toto je příklad moudrého věřícího, který vydělává peníze povoleným způsobem, utrácí je na dobré účely a je umírnění, není rozmařilý ani lakomý. Prorok vysvětluje, že lidé mají peníze přirozeně rádi: přirovnává je k zeleni, která má příjemnou zelenou barvu, sladkou chuť a žádoucí vzhled. Skutečně šťastný člověk je však ten, kdo je používá správně, plní jejich prostřednictvím to, co je Alláhovo právo, část z nich dává chudým, sirotkům, těm, kdo jsou na cestě, a na jiné dobročinné účely. Tyto peníze budou svědčit v jeho prospěch, nikoli proti němu, a budou důvodem pro povýšení jeho postavení v Den zmrtvýchvstání. Co se týče těch, kteří neprávem hromadí bohatství, není v tom žádné požehnání a je jim odňata spokojenost, takže zůstávají chudí na duchu, i když vlastní poklady země, jako ti, kteří jedí, ale nikdy nejsou nasyceni, a jejich bohatství svědčí proti nim za to, co neprávem nabyli. Jak praví Všemohoucí Alláh: „Vy rádi v rozmnožování jmění soupeříte, pokud hroby nenavštívíte.“ (102:1-2)
Shrňme si tuto Prorokovu zásadu:
1) první je jako lakomec, který hromadí bohatství bez zbožnosti, bude se topit v jeho radostech, až ho zcela zničí,
2) druhý je jako umírněný asketa, který si bere jen tolik, kolik potřebuje, a pomáhá mu to v poslušnosti vůči Alláhovi.
Bohatství je velkým požehnáním, pokud je s ním nakládáno v souladu s islámským právem, je z něj odevzdáván zákonný podíl, je vynakládáno na dobré účely. Pouze tehdy může být dobro skutečně dobré bez jakéhokoli zla. Lidé mají sklon shromažďovat majetek a islám nezakazuje jeho získávání, ale přikazuje, aby byl pod kontrolou, získáván z legálních zdrojů a utrácen na správném místě, neboť v tom spočívá bezpečí a spása. Vytrvalé shromažďování bez ohledu na to, co je zákonné a co nezákonné, je důkazem slabého vhledu. Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milosrdný – řekl: „Věřící přijímají to, co jim je zakázáno, pouze dvěma způsoby: jednak špatným názorem na svého Pána, jednak tím, že jejich touhy převáží nad rozumem a rozvahou.“
Prosíme Alláha, aby naše bohatství bylo prostředkem, který nám pomůže být Mu poslušní, a ne příčinou naší zkázy, abychom dosáhli hlubokého porozumění víře a abychom získali dobrý úsudek. On je Strážcem toho všeho a je toho schopen.
