Páteční kázání 29. 5. 2026 (12. Dhū al-Hidždža 1447 h)
Dny tašríku – dny vzpomínání na Alláha, nikoli zapomnění
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Prožíváme požehnané dny tašríku – tři dny následující po svátku Íd al-Adhá –, které Alláh určil jako čas vzpomínání na Něj, vděčnosti za Jeho dary a upevňování poslušnosti vůči Němu.
Někteří lidé se domnívají, že uctívání končí sváteční modlitbou a obětováním zvířete a že tyto dny jsou určeny pouze k jídlu, odpočinku a návštěvám. Náš Prorok Muhammad (sallá lláhu ‘alajhi wa sallam) nás však učil, že dny tašríku nejsou dny nedbalosti ani zapomínání na Alláha, ale naopak dny vzpomínání, vděčnosti a pokračujícího uctívání.
Prorok (sallá lláhu ‘alajhi wa sallam) řekl: „Dny tašríku jsou dny jídla, pití a vzpomínání na Alláha.“
Tímto výrokem spojil radost a dovolené užívání si Alláhových darů s poslušností vůči Stvořiteli. Ukázal nám, že muslim nemá být od svého Pána oddělen ani ve chvílích radosti a odpočinku, ale má na Něj pamatovat za všech okolností – v modlitbě, při jídle, mezi rodinou i během setkání s přáteli.
Proto využijme tyto požehnané dny k častému vzpomínání na Alláha, k pronášení takbíru, tahmídu a tahlílu, k děkování za Jeho milosti a k upevnění našeho vztahu s Ním. Neboť skutečná krása svátku nespočívá pouze v radosti těla, ale především v radosti srdce, které zůstává spojeno se svým Pánem.
Služebníci Alláha
K největším činům doporučeným v těchto dnech patří hojné vzpomínání na Alláha, zejména pronášení takbíru.
Alláh Vznešený pravil:„Vzpomínejte Boha ve stanovených dnech! .“
Učenci vysvětlují, že se tím myslí právě dny tašríku.
Společníci Proroka (radhia lláhu anhum) v těchto dnech zvyšovali své hlasy takbírem v mešitách, na tržištích i na cestách, až Mina duněla vzpomínáním na Alláha.
Od mnoha společníků a následovníků je také doloženo, že pronášeli takbír po povinných modlitbách. Je to veliká sunnah a jeden z viditelných symbolů islámu, který bychom měli oživovat a nezanedbávat. Muslimská umma tuto praxi zachovávala po generace.
Jak krásné je, když po modlitbě mešitami zaznívá společný takbír – jako projev bratrství, jednoty muslimů a oživení viditelné sunnny islámu.
Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar, lá iláha illa-lláh, Alláhu akbar, Alláhu akbar, wa li-lláhi l-hamd.
Tato slova nejsou jen vyslovována jazykem, ale připomínají velikost Alláha a posilují víru v našich srdcích.
A zvláště v této společnosti, ve které žijeme, kde není takbír slyšet na ulicích ani ve veřejném prostoru, se tato sunnah stává symbolem naší identity a víry, zejména pro naše děti.
Společný takbír nám také připomíná, že to, co nás spojuje, je silnější než to, co nás rozděluje – máme jednoho Pána, jednu qiblu a jednoho Proroka (salla lláhu ʻalajhi wa sallam).
Proto oživujme tuto sunnu v našich domech a mešitách a učme ji naše děti i rodiny.
Drazí bratři a sestry
Vzpomínání na Alláha nejsou jen slova na jazyku, ale klid pro srdce a pokoj pro duši.
Když člověk zapomíná na Alláha, jeho srdce tvrdne a duše se stává prázdnou, i kdyby vlastnil celý svět.
Alláh pravil:„Jak jinak než vzpomínkou na Alláha se mohou srdce uklidnit?“
V těchto požehnaných dnech se proto ptejme sami sebe:
Přiblížil nás svátek více k Alláhovi?
Zlepšila se naše modlitba, naše vztahy a naše srdce?
Nebo kolem nás svátek prošel jen jako zvyk a tradice?
Služebníci Alláha
Je smutné, že někteří lidé proměňují tyto požehnané dny v období plýtvání, nedbalosti a hříchů.
Skutečný muslim však proměňuje každý dar v cestu k vděčnosti vůči Alláhovi.
Jíme a pijeme bez plýtvání, radujeme se bez hříchu a setkáváme se s rodinou i bratry s čistým jazykem a dobrým srdcem. Alláh pravil:„Jezte a pijte, avšak nepřehánějte.“
Muslimové
A protože žijeme v prostředí, kde jsou islámské svátky a jejich význam méně viditelné, je o to důležitější, abychom oživovali symboly islámu v našich domovech, mešitách i v srdcích našich dětí.
Ať naše děti slyší takbíry, vidí vzpomínání na Alláha v našem každodenním životě a prožívají sváteční dny jako projev víry, muslimské identity a sounáležitosti s ummou, nikoli pouze jako společenskou tradici či příležitost k oslavě.
Právě v těchto chvílích se v jejich srdcích buduje vztah k islámu a pocit hrdosti na svou víru. Děti se totiž neučí pouze z toho, co jim říkáme, ale především z toho, co vidí v našem jednání. Naše skutky jsou pro ně tím nejsilnějším poselstvím. Pokud v nás uvidí lásku k Alláhovi, radost z uctívání a úctu k Jeho symbolům, budou si tyto hodnoty přirozeně nést i do svého vlastního života.
Služebníci Alláha,
tyto požehnané dny brzy skončí, ale naše skutky zůstanou zapsány. Blaze tomu, kdo je naplní vzpomínáním na Alláha, vděčností a poslušností, a běda tomu, kdo z nich odejde s nedbalostí, tvrdostí srdce a zapomněním na Alláha.
Pamatujte, že naše životy plynou stejně jako mnohá období před nimi a že moudrý člověk je ten, kdo z každého období učiní příležitost k pokání a návratu k Alláhovi, ne jen každoročně se opakující zvyk.
Proto hojně pronášejte takbír, tahlíl a tahmíd, oživujte své domovy vzpomínáním na Alláha, buďte dobrým příkladem pro své děti a rodiny a držte se svého náboženství a jeho symbolů, zvláště v této zemi, kde identita muslima slábne, pokud jeho srdce nezůstane spojeno s mešitou, Koránem a vzpomínáním na Alláha.
A vězte, že umma se neuchová množstvím slov, ale poslušností vůči Alláhovi, jednotou srdcí a oživováním symbolů islámu.
Ó Alláhu, zařaď nás mezi ty, kteří na Tebe neustále vzpomínají, děkují Ti za Tvé nesčetné dary a nezapomínají na Tebe ani v dobách lehkosti, ani v dobách zkoušek. Upevni nás v poslušnosti a zbožnosti i po skončení těchto požehnaných dnů. Sjednoť naše srdce v lásce, milosrdenství a vzájemném porozumění. Chraň naše děti, veď je po správné cestě a obdař je vírou a dobrým charakterem. Naplň naše domovy světlem víry, recitací Koránu, vzpomínáním na Tebe a Svým požehnáním.




