Páteční kázání 31. 7. 2026 (17. safar 1448 h )
Jsou mezi vámi tací, kteří mohou jiné odradit
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Jedním z nejdůležitějších cílů islámského práva je přiblížit lidi k Všemohoucímu Alláhovi, podpořit v nich touhu po poslušnosti vůči Němu a šířit mezi nimi milosrdenství a shovívavost. Proto Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – varoval před vším, co odradí lidi od náboženství: „Jsou mezi vámi tací, kteří mohou jiné odradit, a proto ten z vás, kdo vede modlitbu, ať ji zkrátí, neboť jsou mezi vámi staří, slabí a ti, kteří mají nějaké potřeby.“ Tento pokyn se netýká pouze modlitby, ale představuje základní princip v oblasti šíření víry, výuky, výchovy a všech ostatních oblastí mezilidských vztahů. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – toto řekl, když si jeden z jeho společníků stěžoval na imáma, který prodlužoval ranní modlitbu natolik, že to začalo být pro lid obtížné. Prorok se rozhněval a řekl: „Lidé, mezi vámi jsou tací, kteří mohou jiné odradit.“ V tom spočívá výzva k zohlednění situace lidí a rozdílů v jejich schopnostech. Tento význam se projevuje v příběhu Muáze ibn Džabal – radija lláhu anhu – když při společné modlitbě dlouho recitoval Korán, což jednomu z modlících se způsobilo potíže, a když se to dověděl Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – zeptal se: „Chceš snad způsobit rozkol?“ a přikázal mu recitovat jen tak dlouho, aby to nebylo pro ostatní obtížné. To dokazuje, že i učenec může špatně odhadnout situaci lidí a že návrat k pravdě je ctností. Jednou z Prorokových zásad bylo, že když chtěl modlitbu prodloužit, ale uslyšel pláč dítěte, zkrátil ji z milosrdenství k jeho matce a řekl: „Začnu se modlit s úmyslem ji prodloužit, ale když uslyším pláč dítěte, zkrátím svou modlitbu.“ Ohled na situaci lidí je totiž nedílnou součástí uctívání. Proto Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl Muázovi a Abú Músovi – radija lláhu anhumá: „Ulehčujte lidem a neztěžujte jim to, povzbuzujte je a neodrazujte je.“ Úspěšný šiřitel víry přibližuje lidi k jejich Pánu moudrostí a milosrdenstvím. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – říkal Bilálovi – radija lláhu anhu : „Dopřej nám odpočinku, Bilále,“ protože modlitba je útěchou pro srdce a klidem pro duši. Pokud se však uctívání kvůli přísnosti nebo nesprávnému uplatňování promění v něco, od čeho se duše odvrací, chyba není v náboženství, ale ve způsobu jeho chápání a předávání. Odrazování se neomezuje pouze na prodlužování modlitby, ale zahrnuje i fanatismus a přísnost. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Víra má být ulehčením.“ Také řekl: „Nechť jsou zatraceni fanatici.“ Všemohoucí Alláh praví: „… a nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství…“ (22:78) A také: „Alláh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné…“ (2:185) Příkladem přísného přístupu je také zacházení s tradicí jako s povinností a s tím, co je nežádoucí, jako s tím, co je zakázané. K Prorokovi – salla lláhu alajhi wa sallam – přišel muž a zeptal se ho na povinnosti. Když mu je Prorok sdělil, muž řekl: „Při Alláhovi, nic k tomu nepřidám ani z toho nic neuberu.“ Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – na to řekl: „Bude-li upřímný, dosáhne úspěchu.“ Dobrovolné modlitby jsou cestou k zásluhám a není přípustné nutit lidi k jejich vykonávání ani je trestat za to, že je nevykonávají, jako by se jednalo o povinnosti. Také ti, kteří teprve nedávno přestoupili na islám nebo se začali kát, potřebují postupný přístup a shovívavost. Proto Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – nařídil Muázovi, když ho vyslal do Jemenu, aby začal s výukou monoteismu, poté modlitby a nakonec zakátu. Jednou z hlavních příčin odrazování je tvrdost při šíření víry. Všemohoucí Alláh praví: „Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí a kázáním krásným…“ (16:125) A také: „… kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli.“ (3:159) Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Alláh je milosrdný a ve všem upřednostňuje mírnost.“ A také: „Laskavost je vždy ozdobou.“ Projevem odrazování je také nedůvěra k lidem, fanatismus ve vlastním názoru, nadměrná kritika a beznaděj ohledně nápravy hříšníků. Všemohoucí Alláh praví: „Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem!“ (49:12) Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Pokud někdo řekne: ‚Tito lidé byli zatraceni‘, pak je to on, kdo způsobil jejich zatracení.“ Věřící radí s milosrdenstvím, ctí zásluhy lidí a přeje jim, aby nalezli správnou cestu. Z mnohých hříšníků se takto stali zbožní věřící. Islám je náboženstvím milosrdenství, shovívavosti a vyváženosti, a úspěšný šiřitel víry, vychovatel a imám je ten, kdo přibližuje lidi k Alláhovi, neklade na ně přílišné nároky, nezavírá jim dveře k pokání a neodrazuje je od víry v Alláha. Laskavé slovo může otevřít srdce a shovívavost dokáže napravit to, co tvrdost nedokáže. Mějme vždy na paměti slova našeho Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Usnadňujte a neztěžujte, povzbuzujte a neodrazujte.“ A také: „Někteří z vás mohou jiné odradit.“ Ptejme se sami sebe: Patříme mezi ty, kteří přibližují lidi k Alláhovi, nebo mezi ty, kteří je od Něj odhánějí?
Ó Alláhu, učiň nás lidmi plnými laskavosti a milosrdenství, nedovol, abychom odrazovali lidi od Tvé víry, a učiň nás těmi, kteří usnadňují a neztěžují, kteří přinášejí radost a neodrazují, a veď skrze nás Své služebníky po Tvé přímé cestě.
