Páteční kázání 5. 6. 2015 (18. ša´bán 1436 h) šejch Ahmad Rajab
Mešita v Praze
BOHABOJNOST
Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla Alláhu alejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Bohabojnost znamená zanechání všeho, co by nám mohlo uškodit na Onom světě. Říká se také, že bohabojnost je zanechání čehokoli, co vzbuzuje pochybnosti, co se nás netýká, a zanechání zbytečností – nadbytečných věcí – například přílišné zvědavosti apod.
Al-Hassan bin Alí (radiAlláhu anhu) řekl, že se od Proroka (salla Alláhu alejhi wa sallam) naučil toto: „Dej přednost tomu, o čem není pochyb, před tím, o čem jsou pochybnosti. Pravda znamená klid mysli, lež je pochybnost.“ (Upravil šejch al-Albání, nechť je k němu Alláh milosrdný.) Al-Manáwí vysvětluje, že „nechat to, co vzbuzuje pochybnosti“ znamená nedělat to, o čem máme pochybnosti, jestli je to dobré nebo špatné, povolené nebo zakázané, a že „dělat to, o čem nemáme pochybnosti“ znamená dělat to, o čem nepochybujeme, to znamená to, o čem jsme přesvědčeni, že je to dobré a povolené.
An-Nucmán bin Bašír (radiAlláhu anhu) vyprávěl, že slyšel Proroka (salla Alláhu alejhi wa sallam), jak říká: „Co je povolené, je jasné, co je zakázané, je jasné, a co je mezi tím, to jsou pochybnosti, které mnozí lidé neumí rozlišit, takže kdo toho zanechá, aby chránil své náboženství a svou čest, ten bude v bezpečí, a kdo se pustí do těchto pochybností, brzy upadne do zakázaného. Je to jako s člověkem, který pase (svůj dobytek) v blízkosti území, které bylo prohlášeno za zakázané (králem). Je pravděpodobné, že na toto území jednou zbloudí. Každý král má svou svatyni (pastvinu), Alláhovou svatyní je to, co zakázal. V těle je kus masa, je-li tento kus zdravý, je zdravé celé tělo, je-li zkažený, je zkažené celé tělo. Tímto kusem masa je srdce.“ (Všichni se na něm shodují.)
Tento hadís je jedním ze základů islámu, kolem kterého se točí všechny příkazy o tom, co je povolené a co zakázané. Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) v něm ukázal hranici pochybností a správný způsob, jak s nimi nakládat. Tento hadís je velmi užitečný.
Pochybnost je vše, u čeho kolísá stanovení, jestli je to povolené nebo zakázané tak, že obyčejný člověk nedokáže odlišit, jestli je to povolené nebo zakázané.
Prorokův (salla Alláhu alejhi wa sallam) výrok „kdo upadne do pochybností, upadne do zakázaného“, vykládají učenci dvěma způsoby:
1) Kdo usnadňuje konání toho, o čem existují pochybnosti, a příliš často se k nim uchyluje, nemůže si být jistý, že zůstane uchráněn před tím, co je zakázané, i kdyby to neměl v úmyslu.
2) Kdo má ve zvyku být k tomuto shovívavý a zvykl si na to, o čem jsou pochybnosti, dospěje k tomu, že se odváží porušit zákazy a zapomene na význam náboženských obřadů. Proto se traduje, že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) řekl: „Nikdo nedosáhne úplné počestnosti, dokud nezanechá určitých přijatelných (avšak diskutabilních) věcí, aby se měl na pozoru před tím, co je nepřípustné.“ (podle at-Tirmídhího)
Každý muslim se musí chránit před tím, co je diskutabilní, aby chránil svou víru a nezbloudil k tomu, co Alláh zakázal. Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) byl tím, kdo se měl před tímto nejvíce na pozoru. Al-Buchárí – nechť je k němu Alláh milostivý – vypráví podle Abú Hurajry, že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) řekl: „Vrátím se domů a najdu na své posteli datli. Zvednu ji, abych ji snědl, ale pak ji odhodím, protože se bojím, že by to mohla být sadaqa (dobročinný dar).“
(Dobročinný dar není určen pro Proroka (salla Alláhu alejhi wa sallam), ani pro členy jeho rodiny. Zbožní předci v tomto byli přísní a následovali své náboženství. Umar ibn al-Chattáb k tomuto říká: „Nechávali jsme devět desetin povoleného z obavy, že bychom mohli sklouznout k zakázanému.“
cAbdulláh bin Umar říká: „I kdybyste se modlili, až budete ohnutí do oblouku, a postili, až budete (tencí) jako struny, nebude to od vás přijato, nebude-li to doprovázeno chránící bohabojností.“ – To znamená bohabojností, která vás chrání před zakázaným.
