Ve zpravodajstvích i na sociálních sítí se dočítáme, co všechno vyvolal ve Velké Británii brexit. Již nyní vidíme jak se po zveřejnění výsledků referenda o brexitu otřásá ekonomika Británie a někteří hovoří i o rozpadu Evropské unie. Podle reakcí se dá usoudit, že velkou měrou k vítězství v referendu o vystoupení z EU přispěla antiimigrační rétorika, která jistě zabírá na voliče o mnohem více, než odborné statistiky, kolik by Británie svým odchodem mohla ztratit.
Pár dnu po vítězství zastánců brexitu se v Británii objevují verbální i neverbální útoky zaměřené proti cizincům. Kdo by však čekal, že na prvním místě budou Arabové či Indové, zmýlil by se. První na mušce nejsou „orientálci“, ale bílí Evropané z Polska, kteří tvoří jednu z nejpočetnější komunit ve Velké Británii.
Takovéto postoje odhalují, že v základě to není nenávist vůči konkrétní etnické či náboženské skupině, která motivuje radikální část společnosti k útokům na minority, ale samotná zakořeněná nenávist ke všemu, co není části majority. Jinak řečeno, kdyby neexistovali muslimští extrémisté, museli by je vymyslet.
Muslimové nejsou některou části společnosti nenáviděni kvůli konkrétní věci. Jsou nenáviděny ze stejných příčin, jako byl nenáviděn judaismus či křesťanství. Totiž z příčiny odlišnosti. Proto nejsme udiveni, že si společnost v době krize hledá obětního beránka, ale jsme udiveni, že si společnost ve 21. století neuvědomuje, že konec těchto projevů končí genocidou.
Více se dočtete na serveru IDNES: http://zpravy.idnes.cz/v-britanii-pribyva-utoku-na-cizince-d67-/zahranicni.aspx?c=A160627_104133_zahranicni_san