Páteční kázání 14. 2. 2020 (21. džumádá II. 1441 h)                                               

šejch Usama al-Deiri

Mešita v Praze

Náklonnost mezi muslimy

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel.„Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Jednou z nejlepších věcí, kterou Alláh přikázal muslimům, je vzájemná náklonnost, podpora, láska, která přináší uspokojení Alláha a Jeho Milost. Džábir tradoval, že Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) řekl: „Muslim cítí náklonnost k druhým a druzí cítí náklonnost k němu. Není žádné dobro v tom, kdo necítí náklonnost k druhým a druzí necítí náklonnost k němu. Nejlepšími lidmi jsou ti, kdo jsou ostatním ku prospěchu.“ Al-Manáwí k tomu vysvětluje, že ostatní cítí náklonnost k muslimovi pro jeho dobré mravy, dobrý charakter, milou povahu. Člověk, který necítí náklonnost k druhým, a druzí necítí náklonnost k němu, je takový, protože jeho víra je slabá, jeho mravy problematické a povaha špatná. Al-Ghazálí řekl: „Náklonnost je plodem dobrých mravů, rozkol je plodem špatných mravů. Dobré mravy plodí lásku, náklonnost a shodu, špatné mravy plodí vzájemnou nenávist, závist a přetvářku.“

Společnost, ve které k sobě lidé cítí vzájemnou náklonnost, je silná a drží při sobě. Naopak společnost, která je znesvářená, ve které se ztratila láska a náklonnost, je společností, ve které se šíří nenávist, rozkol a nepřátelství. Když zmizí náklonnost mezi jednotlivými členy společnosti, zmizí také základ síly a důstojnosti. Když zmizí základy síly, nastoupí na její místo rozkol a neúspěch. Proto Všemohoucí Alláh – sláva Mu – praví: „Poslouchejte Alláha a posla Jeho a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý!“ (8:46)

Služebníci Alláhovi, mezi důležité pěkné věci v islámu patří to, že muslimům přikazuje vzájemnou náklonnost a lásku, nabádá je, aby se k sobě chovali jako bratři, s láskou. Vzájemnou náklonnost a bratrství staví islám nad všechno ostatní. Všemohoucí Alláh – chvála Mu – praví: „Přidržujte se pevně provazu Alláhova všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Alláhova k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry.“ (3:103)

Tento významný verš přikazuje, aby se muslimové drželi Alláha a chovali k sobě navzájem náklonnost, lásku a přátelství. Připomíná muslimům stav, v jakém se nacházeli před islámem, kdy byli znesvářeni, rozděleni a rozdrobeni. Nabádá je, aby chválili Všemohoucího Alláha – sláva Mu – a prokazovali Mu vděk za toto velké požehnání, velký dar, dar náklonnosti a lásky. Tento vznešený verš také ukazuje, že náklonnost mezi lidmi může být realizována pouze prostřednictvím Alláhovy víry. Vzájemnou náklonnost mezi lidmi vzbudí pouze Alláhova ustanovení. Lidé se snaží sebevíc shodnout se na nějaké pozemské záležitosti, či dosáhnout shody na společných zájmech, anebo být spojeni osobními vztahy, to však nevzbudí vzájemnou náklonnost mezi jejich dušemi, nesjednotí je to, a pokud přece jen, tak je to jen dočasné a ustane to, jakmile zmizí důvod vzájemné náklonnosti a shody. Ba naopak, budou ještě více rozděleni, zesílí nenávist a závist. Viděli jsme mnohá jednání o urovnání sporu, jejichž cílem bylo dosažení vzájemné náklonnosti a sjednocení. Ale když se zamyslíme nad jejich výsledky, podíváme se, jak dopadla, zjistíme, že se spor ještě prohloubil a žádné cíle a výsledky, které se přály a o které usilovali, se neuskutečnily. Důvodem je to, že jejich náklonnost byla nastolena bez víry, sešli se k jednání kvůli různým touhám a zájmům, a proto mezi nimi zůstaly rozdíly a spory, protože každý nakonec usiluje o svůj vlastní zájem, svůj vlastní užitek. Není zde žádná víra ani islámské hodnoty, které by je spojovaly, sblížily jejich postoje. Jejich názory se dál různí, mají různé postoje.

Proto Všemohoucí Alláh – sláva Mu – připomíná muslimům, že toto velké požehnání, požehnání víry je tím pravým a jediným důvodem, velkou motivací ke vzájemné náklonnosti, nalezení skutečné lásky ve svých srdcích po té, co byli znesvářeni.

Je třeba, abychom si byli vědomi toho, že naše vzájemná náklonnost se uskuteční jedině prostřednictvím víry, láska mezi námi bude jedině prostřednictvím víry, všechny naše spory a nesváry skončí jedině díky vzájemné náklonnosti a lásce, která stojí na náboženských základech a islámských konstantách. Všemohoucí Alláh praví: „… a sjednotil srdce jejich. A i kdybys vydal vše, co je na zemi, nesjednotil bys srdce jejich, avšak Alláh je sjednotil, vždyť On mocný je i moudrý.“ (8:63) Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) učinil bratry z muhádžirů a ansárů, Ausovců a Chazradžovců, kteří byli znepřáteleni, téměř se nedokázali sejít jinak než ve zlém a ve válce, bylo nemožné, aby se sešli u jednoho stolu, natož aby mezi nimi zavládla shoda, láska a náklonnost. Ale po té, co přestoupili na islám, a Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je sbratřil, stalo se nemožné: zavládla mezi nimi nebývalá náklonnost a upřímné přátelství, kterému se nepodobalo žádné jiné mezi bratry ve víře. Takto tomu bylo u předků islámské ummy. Júnus as-Sadafí – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Nepoznal jsem nikoho rozumnějšího než aš-Šáfiího. Diskutoval jsem s ním jednou o něčem a rozešli jsme se. Pak mě potkal, vzal mě za ruku a řekl: ‚Abú Músá, neměli bychom být správně bratry, i když se v něčem neshodneme?‘“ Ibn Tajmíja – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Předkové se lišili v různých otázkách, ale přesto mezi nimi vládla vzájemná náklonnost, drželi při sobě a chovali se správně.“ Náklonnost, která není kvůli Alláhovi, brzy skončí, promění se v nepřátelství a averzi, zlo a nenávist. Byli jsme svědky mnohých vřelých přátelství, která se proměnila ve zlo a nepřátelství, protože byla založena na neislámském bratrství. Byli jsme také svědky mnohých manželství, která skončila rozvodem a problémy. Pravděpodobným důvodem je to, že jejich vztah a náklonnost nebyly vedeny vírou a správnou cestou a jejími dobrými pravidly. Všemohoucí Alláh praví: „V ten den stanou se přátelé vzájemně nepřáteli, kromě těch, kdož byli bohabojní.“ (43:67)

Muslimové, vzájemná náklonnost a bratrství mezi námi velmi zesláblo, běžný život na nás má zcela jistě vliv, vzdaluje nás jednoho od druhého, soucitu je v srdcích méně, zavládl mezi námi nesoulad kromě těch, ke komu je Alláh milostivý, již nepanuje taková vzájemná náklonnost, jaká byla mezi těmi, kdo byli před námi. Je to tragédie, které jsme svědky, reálná hmatatelná anomálie, která má počátek v našich domácnostech, kdy mezi sourozenci nepanuje bratrství a vzájemná náklonnost, ale neustálé spory, nové a nové problémy, bouřlivé hádky. Náklonnost není, nebo skoro není. Mezi mnohými manželi jsou spory a problémy kvůli bezvýznamným věcem, a může to dojít až k soudnímu řešení. Je to jen proto, že vzájemná náklonnost zmizela.  Jsou události a věci, které zajímají každého, ale člověk se o ně nezajímá, utíká od účasti na nich. Je to jen proto, že chybí vzájemná náklonnost. Radím vám i sobě, abychom k sobě navzájem chovali náklonnost, abychom se navzájem podporovali, drželi při sobě a vyhýbali se nepřátelství, sporům a vyhýbali se pokud možno čemukoli, co by je mohlo vyvolat.

Ó, Alláhu, ochraňuj nás, ochraňuj muslimy a tuto zemi, Pane všech světů.