Ángel M. Felicísimo z Méridy, España, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons
Úvod
Věčnost civilizací se zpravidla měří množstvím trvalých přínosů, které nabízejí historii lidstva v různých aspektech myšlení, věd a morálky. Když se dovídáme o velké úloze, kterou islámská civilizace hrála v historii rozvoje lidstva, můžeme tedy tyto přínosy identifikovat prostřednictvím toho, čeho dosáhla evropská renesance a civilizace. Je to proto, že úspěchy evropské civilizace byly ovlivněny islámskou civilizací, která ji předcházela. Moderní evropské dějiny jsou přirozeným rozšířením historie islámské civilizace, když vzkvétala. Nebyla mezi nimi žádná separace.
Trasy islámské civilizace do Evropy
Historici jsou téměř jednomyslní, že islámská civilizace přišla do styku s křesťanským evropským západem během středověku třemi hlavními cestami, v době, kdy Evropa procházela temným obdobím. Tyto cesty, které se lišily úrovní aktivity a kulturním dopadem, byly Andalusie, Sicílie a křížové výpravy.
Andalusie jakožto jedna z cest islámské civilizace do Evropy
Andalusie je hlavní cestou islámské civilizace a nejvýznamnější bránou mezi islámskou civilizací a Evropou, jež měla dopad na různé vědecké, intelektuální, sociální a ekonomické oblasti. Andalusie byla součástí Evropy po dobu osm set let (92 – 897 n.l. / 711-1492 n.l.) a představovala vyzařující civilizační maják i přesto, že v té době se Evropa nacházela ve slabé politické situaci a začala se objevovat stranická království. Důvodem byly univerzity, školy, knihovny, továrny, paláce, zahrady, vědci a literáti v Andalusii, kteří přitahovali pozornost Evropanů, s jejichž zeměmi měla Andalusie úzké a trvalé kontakty [1].
Brzy poté, co se muslimové usadili ve Španělsku, začali se věnovat nabývání nových znalostí a zaměřili svou pozornost na vědy, literaturu a umění. V tomto aspektu překovali i své bratry v Mašreku (označení pro státy Arabského světa východně od Egypta a severně od Arabského poloostrova). V té době muslimové vynalezli nové a význačné prvky v různých vědách, které poskytly Evropě čerstvé zdroje, které nadále využívala od konce 11. století do italské renesance v 15. století.
Gustav Le Bon říká: „Sotva Arabové dovršili dobytí Španělska, začali tam provádět civilizační poselství. Za méně než jedno století se jim podařilo oživit mrtvé země, rekonstruovat zničená města, postavit nádherné budovy a posílit obchodní vztahy s jinými národy. Poté se začali věnovat studiu věd a umění, překládat řecké a latinské knihy a zakládat univerzity, které v Evropě sloužily jakožto sídla kultury po mnoho let. [2] “
Politika islámské tolerance měla velký dopad na Ahl al-Zimmah (nemuslimy žijící pod ochranou), včetně židů a křesťanů, z toho důvodu, že Španělé se začali zajímat o studium arabského jazyka a jeho používání v každodenním životě. Mnoho židů studovalo u arabských učitelů.
Překlad v Andalusii
Překlad z arabštiny v Andalusii velmi vzkvétal, zejména v Toledu v průběhu 12. a 13. století. Býval většinou z arabštiny do španělštiny a poté do latiny nebo přímo z arabštiny do latiny. Překlad se neomezoval pouze na knihy napsané arabskými vědci, ale zahrnoval i významné řecké knihy, které byly přeloženy v Mašreku o dvě století dříve. Mezi přeložené knihy patřili díla některých řeckých myslitelů jako je například, Galen, Hippokrates, Platón, Aristoteles nebo Eukleidés.
Jedním z nejslavnějších překladatelů Toleda byl Gerard z Cremony, který přišel z Itálie v roce 1150 n. L. Gerard z Cremony údajně přeložil přes sto knih, z nichž 21 o medicíně, včetně Kitab Al-Mansuri (známý pod latinským názvem Liber medicinalis ad almansorem) od ibn Zakaríja ar-Rází nebo Al-Qanun (Kánon medicíny) od Ibn Sína také známý jako Avicenna. Některé knihy byly přeloženy pod Gerardovým dohledem jeho studenty a některé ve spolupráci s ostatními, zejména (Galipus). Během 12. století překlady prováděli také Španělé a další, kteří do Španělska přišli. Alfons X. Kastilský (1252-1284 n. l.), zřídil řadu vysokých škol a podporoval překlad z arabštiny do latiny a někdy do kastilského jazyka. [3]
Sarton říká: „Muslimové, géniové z Orientu, dosáhli ve středověku největších úspěchů. Nejcennější, originální a poučné knihy byly napsány v arabštině. Od poloviny 8. století do konce 11. století byla arabština povýšeným vědeckým jazykem lidské rasy do té míry, že každý, kdo chtěl znát kulturu doby a její nejnovější podobu, se musel naučit arabsky. Mnoho ne-arabských mluvčích tak učinilo. Nemyslím si, že musíme poukazovat na vědecké úspěchy muslimů v oblasti matematiky, fyziky, astronomie, chemie, botaniky, medicíny a zeměpisu. [4] “
Vliv Córdoby na evropskou renesanci
Juan Brand Trand John, když hovořil o postavení Córdoby, zejména v době hnutí islámské civilizace, uvedl: „Córdoba, která byla v průběhu 10. století civilnější než všechna evropská města, byla ve skutečnosti středem obdivu světa, jako například Benátky v očích balkánských států. Turisté přicházející ze severu dávali najevo téměř zbožnost a strach, když poslouchali, co se říká o tomto městě, které mělo sedmdesát knihoven a 900 veřejných lázní.
Pokud by guvernéři Leona nebo Navarry nebo Barcelony potřebovali chirurga, inženýra nebo architekta, krejčího nebo hudebníka, šli by pouze do Córdoby [5].
Myslitel Leopold Weiss [6] nebo „Muhammad Asad“ zdůraznili roli Córdoby při dláždění cesty pro věk renesance tvrzením: „Nepřeháněli bychom, kdybychom řekli: Moderní vědecký věk, ve kterém žijeme, nezačal v evropských městech, ale v muslimských centrech; v Damašku, Bagdádu, Káhiře a Córdobě. “[7]
Když mluvíme o Andalusii obecně jako o mostu mezi islámskou civilizací a západním světem, Sigrid Hunke říká: „Pohoří Pyrénées těmto kontaktům nebránilo. Arabská a andaluská civilizace si proto našla cestu na západ. “[8]
Dodává: „Pochodeň arabské civilizace nesly po Andalusii tisíce evropských zajatců, kteří se vrátili z Córdoby a Zaragozy a dalších andaluských kulturních center. Roli prostředníka mezi evropskými a andaluskými městy rovněž hráli obchodníci z Leónu, Janova, Benátek a Norimberku.
Na cestě do Santiaga se miliony evropských křesťanů spojili s arabskými obchodníky a křesťanskými poutníky ze severní Andalusie. Tok jezdců, obchodníků a náboženských duchovních každoročně přicházející z Evropy do Španělska přispěl k přesunu základů andaluské civilizace do jejich zemí. Židovští obchodníci, lékaři a učenci přinesli kulturu Arabů do západních zemí. Podíleli se také na překladatelských pracích v Toledu a přeložili z arabštiny velké množství příběhů, mýtů a legend. [9] “
Andalusie byla proto důležitým centrem islámské civilizace a byla jednou z nejdůležitějších cest, kterými se tato civilizace přesunula do Evropy.
——————————————–
Zdroje:
[1] – Hani al-Mubarak and Shawqi Abu Khalil: Dawr al-hadarah al-Al-Arabiyah Islamiyah fi al-nahda al-urubiyah (Role of Arab, Islamic civilization in European renaissance) pp 51,52
[2]- Gustav Lebon: Civilization of Arabs p 273
[3] – Look: Mahmud al-Galili: Ta’thir al-tib al-arabi fi al-hadarah al-urubiyah (Impact of Arab Medicine on European Civilization), the link: http://www.islamset.com/arabic/aislam/civil/civil1/algalely.html
[4]- Hassan Shamsi Pasha: Hakaza kanu yawm kuna (That was how they were when we were) p 8, look: Ahmad Ali Al-Mulla: Athar al-Ulama al-Muslimin fi al-hadarah al-urubiyah (Impact of Islamic scholars on European civilization) pp 110,111
[5] – Juan Brand Trand: Spain and Portugal, study published in Turath al-Islam (Heritage of Islam) book under the supervision of (Arnold) p 27
[6] – Leopold Weiss: (1900-1996 A.D) An Austrian of Jewish origin, who studied philosophy and arts at University of Vienna and then turned to journalism where he did a fantastic job and became a correspondent in the Arab and Islamic Orient. He converted to Islam and was called Muhammad Asad.
[7]- Muhammad Asad: Al-Islam ala muftaraq al-turuq (Islam at crossroads) p 40
[8] – Sigrid Hunke: Shams al-Arab (Allah’s Sun Over the Occident) p 31
[9] – Sigrid Hunke: Ibid, p 532
.jpg){kind=link}