Páteční kázání 3. 4. 2015 (14. džumádá-l-áchira 1436 h) šejch Ahmad Rajab
Mešita v Praze
Některá pravidla modlitby
Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Minulý pátek jsme mluvili o statusu modlitby a jejím významu, o následcích pro toho, kdo ji nedodržuje. Dnes, s dovolením Vznešeného Alláha, budeme mluvit o některých pravidlech a základních principech modlitby. Mnozí lidé nedbají tzv. stavu důvěry, klidu. Znamená to stav, kdy se zklidní veškeré části těla tak, aby mohla být pronesena povinná formule.
Toto dokazují vyprávění předaná podle al-Buchárího, Muslima i Ahmada v jejich sbírkách a podle dalších týkající se hadísu Abú Hurajry (rAa), který vyprávěl, že Prorok (sAs) vešel do mešity a po něm do ní vešel muž a pomodlil se. Pak pozdravil Proroka (sAs). Ten mu řekl: „Pomodli se znovu, protože ses nepomodlil.“ Muž se tedy pomodlil znovu tak, jak se modlil před tím, pak šel a pozdravil Proroka (sAs), který mu řekl: „Pomodli se znovu, protože ses nepomodlil.“ Takto se to opakovalo třikrát, až muž řekl: „Přísahám při tom, kdo tě poslal s poselstvím Pravdy. Lépe to neumím. Nauč mě to.“ Prorok mu odpověděl: „Jestliže se jdeš modlit, řekni takbír („Alláhu akbar.“), pak odrecituj nějakou súru, kterou umíš, pak se ukloň, až se v úklonu naprosto zklidníš, pak se zcela narovnej a poklekni na zem, až se v prostraci zcela zklidníš, zvedni se do sedu, až se zcela zklidníš v sedu. Takhle to dělej po celou modlitbu.“
Podle jiné tradice se vypráví, že mu Prorok (sAs) řekl: „Jestliže se jdeš modlit, proveď řádně rituální očistu. Pak zaujmi správný postoj ve směru qibly a řekni takbír („Alláhu akbar.“), pak odrecituj nějakou súru, kterou umíš, pak se ukloň, až se v úklonu naprosto zklidníš, pak se zcela narovnej a poklekni na zem, až se v prostraci zcela zklidníš, zvedni se do sedu, až se zcela zklidníš v sedu. Takhle to dělej po celou modlitbu.“
Pravidlem modlitby je, že jak při předklonu, tak při prostraci má modlící se pokaždé zůstat naprosto v klidu. Uvedený hadís dokazuje, že naprosté zklidnění je jedním ze základních principů modlitby a pokud to modlící se neudělá, neprovede modlitbu správně.
Modlitba není pouhý sled pohybů, při kterých by modlící se nic neříkal a nemusel nic dělat pořádně. Nevidíme jen těla lidí, která padají k zemi a zvedají se. Líbilo by se vám, kdyby od vás Alláh odvracel zrak, když se modlíte?
Abú Hurajra (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Alláh se nepodívá na modlitbu člověka, který nezůstane v klidu mezi předklonem a prostrací.“ (podle al-Albáního)
Prorok (sAs) zmínil krásné přirovnání k tomu, kdo nevykonává modlitbu pořádně, když řekl: „Člověk, který pořádně nedokončí předklon a při prostraci jen ťukne hlavou o zem, je jako hladový člověk, který sní jednu datli, dvě a stejně mu to nestačí.“
Umar bin al-Chattáb (rAa) říká: „Člověk zestárne v islámu a přitom nedokončí jedinou modlitbu.“ Zeptali se ho: „Jak to, kníže věřících?“ Odpověděl: „Protože nedokončí ani předklon, ani prostraci.“
Prorok také řekl: „Člověk odchází po té, co odříká modlitbu, když je mu zapsána její desetina, devítina, osmina, sedmina, šestina, pětina, čtvrtina, třetina, polovina.“
Ibn Al-Qajjim (nechť je k němu Alláh milostivý) říká o prospěšnosti modlitby: „Člověk stane před Alláhem ve dvou případech. V prvním před ním stane při modlitbě, ve druhém, když se s Ním setká. Kdo řádně koná, co je třeba při tom prvním, bude pro něho lehčí setkání druhé. Kdo podcení první a nevykoná, co je třeba, bude pro něho druhé setkání těžké. Nepodceňujte tedy své setkání s Alláhem, když před Ním stanete při modlitbě.“
Dalším z pravidel modlitby, které musí modlící se dodržovat, je pokora. Pokorou se zde má na mysli zklidnění, srdce je otevřené, člověk se soustředí pouze a jedině na modlitbu, na význam Koránu a vzpomínání Alláha. Tím se dosáhne splnění modlitby se vším, co je třeba ze slov i činů.
Bin Radžab řekl: „Znamená to poddajnost duše, jemnost, klid, podřízení se, kajícnost. Je-li pokorná duše, jsou pokorné i všechny ostatní části těla, protože k ní patří. Pokora je v srdci a jejím jazykem a mluvčím jsou části těla.“
Pokora při modlitbě je její duší a jejím cílem. Vznešený a Všemohoucí Alláh takto popsal věřící, když pravil: „Šťastní jsou ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní.“ (Věřící, 23:1-2)
Jestliže chce věřící dosáhnout pokory, musí se na ni předem připravit. Musí přistoupit k modlitbě zklidněný, s vážností, jak popisuje Prorok (sAs): „Jestliže nastane čas modlitby, neběžte, ale jděte, musíte se zklidnit. Připojte se k tomu, co stihnete, a dokončete, co jste zameškali.“ V jiné verzi: „co zameškáte, nahraďte“.
Příčinou pokory je také uvědomění si velikosti Alláha, před kterým věřící stane. Alláh je mu nablízku, vidí ho, slyší ho, vnímá, co má na srdci. V Soudný den díky Němu povstane a stane před Ním s pokorou.
Kdo chce dosáhnout pokory při modlitbě, musí také dodržovat tři náležitosti, jak řekl jeden z učenců: „Kdo má všechny tři vlastnosti, dosáhne pokory.“
1) Kdo si dává pozor na to, co říká, málo mluví, chrání sebe i svou víru.
2) Kdo jí pouze povolené jídlo.
3) Kdo se vyhýbá zakázanému.
Pokory se dosáhne také recitováním Koránu, pečlivým vnímáním a pochopením jeho veršů, připomínáním si smrti a Onoho světa. Prorok (sAs) přislíbil, že díky pokoře při modlitbě jsou odpouštěny hříchy. Řekl: „Když nastane čas modlitby a věřící provede řádně rituální očistu, je pokorný, řádně se ukloní a provede prostraci, budou mu odpuštěny jeho dřívější hříchy, pokud nevykonal nějaký velký hřích, a toto platí navždy.“ (podle Muslima)
Je třeba, aby každý muslim znal pravidla modlitby, její základní principy a podmínky platnosti, aby se nedopouštěl nějaké chyby, která by způsobila, že by jeho modlitba byla neplatná, protože modlitba je nejvýznamnější povinností islámu, je pilířem této víry. Čas nám však nedovoluje se tomu více věnovat a proto prozatím skončíme takto. Nechť Alláh přijme naši i vaši modlitbu.