Islám varuje, že i cesta zbožnosti může vést ke zkáze, pokud je provázena pýchou, domýšlivostí nebo falešným pocitem nadřazenosti. Zbožnost bez pokory je prázdná, a naopak člověk, který se považuje za hříšníka, může skrze vnitřní otřes a upřímné pokání dosáhnout Boží milosrdenství. Tento koncept je jasně zachycen v Koránu i autentických hadísech.

Nebezpečí duchovní pýchy

Pýcha je v islámské tradici považována za jeden z nejzávažnějších hříchů. Ďábel (Iblís) sám byl zatracen právě kvůli pýše, když odmítl poklonit se Adamovi (Korán 7:12):

„[Alláh se zeptal:] ‚Co ti zabránilo padnout na tvář, když jsem ti to přikázal?‘ Odpověděl: ‚Já jsem lepší než on.‘“

Zbožnost může snadno přerůst v duchovní pýchu, kdy člověk začne své skutky považovat za důkaz své vlastní dokonalosti. V takovém stavu se může dostat do pasti odsuzování ostatních a hledání vlastní hodnoty v náboženských činech místo v opravdové oddanosti Bohu. Prorok Muhammad (mír s ním) řekl:

„Nikdo nevstoupí do ráje, pokud má v srdci pýchu byť jen o velikosti zrnka hořčice.“
Sahíh Muslim 91

Zbožný člověk, který padne do pýchy, může být ve větším nebezpečí než hříšník, protože jeho pýcha mu brání v pokání a vnitřní proměně. Prorok také varoval:

„Nechvalte sami sebe. Alláh nejlépe ví, kdo je bohabojný.“
Sahíh al-Buchárí 2661

Falešná zbožnost jako překážka

V islámské tradici existují příběhy, které varují před nebezpečím falešné zbožnosti. Jeden z nich vypráví o muži, který byl celý život zbožný, ale v srdci skrýval pýchu. Naopak hříšník, který se na sklonku života upřímně obrátil k Bohu, byl spasen.

V Koránu se o tom říká:

„A je mezi nimi takový, jehož skutky se zdají být pěkné, avšak Bůh si není vědom jeho úmyslů a odmítne je v Den zmrtvýchvstání.“
Korán 24:39

Kajícník a Boží milosrdenství

Na druhou stranu, kajícník, který uznává svou slabost a hledá Boží milosrdenství, stojí na pevné cestě. Prorok Muhammad (mír s ním) řekl:

„Každý syn Adamův je hříšník, ale nejlepší z hříšníků jsou ti, kteří činí pokání.“
Sunan at-Tirmidhí 2499

A Korán zdůrazňuje, že Boží milosrdenství převyšuje všechno ostatní:

„Řekni: ‚Ó služebníci Moji, kteří jste se prohřešili proti sobě samým, nezoufejte nad milosrdenstvím Božím, vždyť Bůh odpouští viny všechny.‘“
Korán 39:53

Závěr: Mezi zbožností a peklem

Zbožnost bez pokory se může stát nebezpečnou pastí, která člověka vzdálí od Boha. Naopak ten, kdo si uvědomí svou slabost, může nalézt cestu k pravému pokání a Boží milosti. Je důležité zůstávat bdělí a pravidelně zkoumat své úmysly, aby zbožné skutky nebyly pouze vnější formou, ale opravdovým výrazem oddanosti a lásky k Bohu.