Představte si rozpálené údolí Arafát zalité oslňujícím sluncem. Kam až oko dohlédne, rozprostírá se živé moře tvořené desítkami tisíc lidí v jednoduchých bílých oděvech. Neexistují zde panovníci ani služebníci, bohatí ani chudí. Všichni stojí vedle sebe jako rovný s rovným. Píše se rok 632 a Prorok Muhammad (nechť mu Bůh žehná a dá mu mír) se chystá přednést své Poslední kázání. Slova, která v ten den zazněla z hory Ar-Rahma, se nestala jen tečkou za jeho pozemskou misí, ale věčným majákem pro celou ummu.
V době, kdy okolní svět žil v přísně odstupňovaných kastech a poušť ovládal diktát kmenového původu, prorazil Prorokův hlas staleté předsudky s absolutní jasností: „Celé lidstvo pochází od Adama a Eva byla jeho matkou. Arab nemá žádnou nadřazenost nad ne-Arabem, ani ne-Arab nad Arabem; stejně tak bílý nemá nadřazenost nad černým, ani černý nad bílým – vyjma zbožnosti a dobrých skutků.“
Tímto jediným výrokem byl položen základ pro duchovní i společenskou revoluci. Krevní msta, nespravedlivý úrok i stíny staré nevědomosti (džáhílijje) byly provždy smeteny. Prorok nepřinesl pouhou teorii rovnosti; vštípil věřícím vědomí, že jediným pravým měřítkem lidské hodnoty je stav srdce a čistota úmyslu.
S mimořádnou naléhavostí se ve svém kázání věnoval také rodině a právům žen. Připomněl přítomným, že ženy jsou jejich partnerkami a že zacházet s nimi s laskavostí, úctou a spravedlností je posvátnou povinností před Stvořitelem. Vyzval k ochraně cti, majetku a lidského života se stejnou posvátností, jakou má samotný měsíc Dhú al-Hidždža a svaté město Mekka.
Dnes, o čtrnáct století později, se jako muslimové často ptáme, jak vrátit do našich životů původní sílu a čistotu víry. Odpověď leží právě na pláni Arafát. Poslední kázání není jen historickým dokumentem v knihovnách – je to živá výzva pro každého z nás. Je to připomínka, abychom ve svých srdcích nedali prostor rasismu, povýšenosti ani nespravedlnosti a abychom byli světlem milosrdenství v dnešním rozděleném světě.
Když se tehdy Prorok podíval na své společníky a zeptal se: „Až se vás Bůh zeptá na mě, co řeknete?“, tisíce hlasů odpověděly: „Dosvědčujeme, že jsi předal poselství a splnil svou povinnost.“ Otázkou pro dnešní den zůstává: Jakou odpověď napíšeme svými životy my?
