Tento svět je pomíjivý, není trvalý: 17. 4. 2026

Páteční kázání 17. 4. 2026 (29. šawwál 1447 h)                                                    

Tento svět je pomíjivý, není trvalý

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Všemohoucí Alláh shrnul pravdu o pozemském světě jednoduchým všeříkajícími slovy – chvála Mu: „Vězte, že život pozemský je pouze hra a zábava, marná okrasa, vzájemné vychloubání mezi vámi a soupeření v rozmnožování majetku a dětí. A podobá se dešti: nevěřícím se líbí rostlinstvo, jež z něho vyrůstá, avšak potom vadne a vidíš je zežloutlé, až nakonec se stane slámou suchou. A v životě budoucím je jednak trest přísný, avšak i odpuštění a zalíbení se Alláhovi. A život pozemský není leč užívání klamavé.“ (57:20)

Na konci svého života Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – vystoupil na minbar a pronesl kázání ke svým druhům. Jeho slova velmi zapůsobila na jejich srdce, když řekl: „Alláh dal jednomu služebníkovi na výběr mezi tím, že mu dá z pozemských radostí, kolik si jen bude přát, a tím, co má u Alláha, a on si vybral to, co má u Alláha.“ Abú Bakr – radija lláhu anhu – se rozplakal, protože pochopil, že má tím na mysli Posla Alláhova – salla lláhu alajhi wa sallam.

Zamyslete se nad touto událostí. Po třiadvaceti letech trpělivosti, snášení utrpení, exilu, džihádu a nočních modliteb, až měl nohy celé rozedřené, si Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – nevybral paláce, poklady ani pozemské statky, ale zvolil si to, co je u Alláha, protože v očích toho, kdo okusí blízkost Alláhovu, se zdá vše pozemské malicherné. Po celý život Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – bylo jeho srdce spjaté s Alláhem s ohledem na význam posvátného hadísu, který odhaluje chudobu služebníků a bohatství Pána – chvála Mu: „Ó moji služebníci, všichni jste zbloudilí, kromě těch, kterým jsem dal správné vedení. Proto mě proste o správné vedení a já vám ho dám. Všichni jste hladoví, kromě těch, kterým jsem dal jíst. Proto mě proste o jídlo a já vám ho dám. Všichni jste nazí, kromě těch, kterým jsem dal oděv. Proto mě proste o oděv a já vám ho dám.“

Je to volání, které zbavuje pozemský svět jeho falešného lesku. Není jiné spásy než u Alláha, není nasycení než z Jeho milosti a není vedení než díky Jeho světlu. Ukazuje, jak nepatrný je tento svět ve srovnání s Alláhovým královstvím, když říká: „Kdyby se první z vás i poslední, lidé i džinové, shromáždili na jednom místě a požádali Mě, a já bych každému dal, o co požádal, neubralo by to z toho, co mám, víc, než kolik ubude z nitky, když ji ponoříš do moře.“ K čemu je tedy ten svár? Proč se dopouštět nespravedlnosti kvůli majetku, který u Alláha nemá žádnou hodnotu? Ranní modlitba, tiché pokleknutí, je skutečnou měnou, která přetrvá. Je lepší než tento svět a vše, co v něm je, neboť je spjata s věčností, zatímco tento svět je spjat s pomíjivostí.

Všemohoucí Alláh praví v posvátném hadísu: „Vaše skutky vám spočítám a pak vám je proplatím. Kdo nalezne dobro, ať chválí Alláha, a kdo nalezne něco jiného, ať viní pouze sám sebe.“

Mnozí z nás přišli do této země v nejlepších letech svého života, plni ambicí studovat a pracovat, ale dny ubíhaly rychle a než se nadáli, bylo jim padesát nebo šedesát. Zde vyvstává otázka, která by měla pohnout srdcem:

Co jsme udělali pro svůj posmrtný život?

Život plyne, zdraví slábne, peníze přicházejí a odcházejí… Co jsme si tedy našetřili na setkání s Alláhem? Zanechali jsme po sobě nějakou dobrou stopu, která svědčí o naší víře? Vychovali jsme dobře děti, které se za nás budou modlit po naší smrti?

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – nám ukázal jasný způsob, jak využít život, než bude pozdě, a řekl: „Využijte pěti věcí, než přijde (jiných) pět (věcí): mládí před stářím, zdraví před nemocí, bohatství před chudobou, volný čas před prací a život před smrtí.“ Jak jsme na tom vzhledem k této radě? Vy, kteří jste již dosáhli pokročilého věku, co jste zaseli pro svůj posmrtný život? Úkolem, který nám Alláh svěřil, není shromažďování peněz ani stavba nemovitostí, nýbrž obohacování světa vírou a dobrými skutky.

Skutečná zásluha spočívá ve výchově ctnostných potomků a v činech, které po nás zůstanou i po smrti. Všemohoucí Alláh praví: „Vy, kteří věříte, bojte se Alláha! Nechť duše každá popatří na to, co si již dříve připravila pro zítřek. Bojte se Alláha, vždyť Alláh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (59:18) Tím zítřkem se nemyslí žádný den tohoto světa, nýbrž den, kdy budeme stát před Alláhem. Chovejme se k tomuto světu, jako bychom jím jen procházeli, berme si z něj to, co nám pomáhá, a zanechávejme po sobě dobrý dojem.

Chovejte se na tomto světě jako cizinci, který neustále touží po své skutečné vlasti.

Naším skutečným domovem je Ráj a cestou k němu je bohabojnost a náprava skutků.

Ó Alláhu, dej, ať je tento svět v našich rukou, nikoli v našich srdcích, a ať není naší největší starostí. Dej nám, ať se zříkáme toho, co pomine, a toužíme po tom, co zůstane, a ať jsou nejlepšími z našich skutků ty, jimiž je zakončíme, a nejlepšími z našich dnů ten, kdy se s Tebou setkáme.