Páteční kázání 1. 5. 2026 (14. Dhū al-Qa’da 1447 h)
Cesta ke skutečnému vnitřními klidu
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Člověk v tomto životě usiluje o velký cíl, bez něhož se téměř neobejde, a tím je duševní klid, vyrovnanost a uspokojení. Hledá ho v penězích, touží po něm v úspěchu a domnívá se, že ho najde, až se mu splní jeho přání, a přesto často prožívá úzkost, neklid a tíhu na hrudi. Toto je problém, s nímž se potýká mnoho lidí, zejména vzhledem k rychlému tempu života a četným tlakům. Prosíme Všemohoucího Alláha, aby nám usnadnil naše záležitosti, zbavil nás starostí a uklidnil naše srdce. Mnoho lidí žije v neustálém shonu, aniž se zastaví, až si myslí, že skutečný klid lze nalézt na tomto světě. Pravdou však je, že tento svět není místem úplného klidu, trvalého štěstí ani neustálého zdraví, ale je to místo zkoušek, kde se střídá radost se smutkem, zdraví s nemocí a odpočinek s únavou. Všemohoucí Alláh praví: „… že člověka jsme věru ke strastem stvořili!“ (90:4) Tedy aby snášel těžkosti a únavu. Člověk vynakládá úsilí a snaží se, přičemž ví, že cílem tohoto úsilí je setkání s Alláhem, Mocným a Vznešeným, kde bude za své skutky souzen a odměněn. Jednou z hlavních příčin úzkosti je, že se člověk příliš upíná na tento svět, činí z něj svou největší starost a zabývá se jím na úkor posmrtného života. V hledání obživy není nic špatného, Alláh nám přece přikázal usilovat o ni, ale problém nastává tehdy, když se tento svět stane cílem místo prostředkem. Všemohoucí Alláh praví: „Znají jen vnější stránky života pozemského, zatímco k životu budoucímu jsou lhostejní.“ (30:7) Zjistíš, že člověk je sice zručný ve svých pozemských záležitostech, ale přehlíží svůj osud. Říká se: Soupeření o pozemské statky přináší úzkost, zatímco soupeření o posmrtný život přináší duševní pohodu. Mezi příčiny úzkosti patří také poddání se pesimismu a beznaději. Když život nejde tak, jak bychom si přáli, propadá člověk skleslosti, ačkoli by se měl snažit a spoléhat se na Alláha. Všemohoucí Alláh praví: „A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Alláha.“ (3:159) Skutečná odevzdanost spočívá v spokojenosti s tím, co Alláh předurčil. Stejně tak Ďáblovo našeptávání ještě více prohlubuje starosti, zastrašuje člověka a vštěpuje mu úzkost, slibuje mu chudobu, zatímco Alláh slibuje odpuštění a milost. Jak je tedy možné věřit iluzi a opomenout pravdivý slib? Stejně tak zabývání se přeludy a fantaziemi vede člověka k tomu, že prožívá úzkost ještě předtím, než dojde k neštěstí, zatímco věřící se věnuje tomu, co mu prospívá, je optimistický a má o Alláhovi dobré mínění. Mezi další příčiny patří také narůstající zadlužení a přebírání si závazků, které člověk nedokáže unést, což vede k neustálým starostem a trvalému strádání. Islám však vyzývá k vyváženosti a umírněnosti ve výdajích. Bratři a sestry, nejlepší cestou k vnitřnímu klidu je obrátit se k Alláhovi, Mocnému a Vznešenému, neboť my jsme slabí a On je silný. Všemohoucí Alláh praví: „… vždyť člověk byl věru stvořen slabým.“ (4:28) Když měl Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – těžkosti, spěchal se pomodlit a Alláh mu řekl: „… ty však chválu Pána svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář padají…“ (15:98) Připomínání si Alláha uklidňuje srdce, modlitba je útěchou pro duši a člověk se bez svého Pána neobejde. Neodvracej se od Alláha, ať už je tvůj život jakkoli těžký, neboť vše pomine, kromě vztahu k Alláhovi. Všemohoucí Alláh praví: „… a zůstane jen tvář Pána tvého…“ (55:27) Jedním z nejúžasnějších pocitů, které člověku přinášejí úlevu, je uvědomění si smyslu své existence. Všemohoucí Alláh praví: „A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali…“ (51:56) Pokud bude žít v souladu s touto pravdou, vše, čím prochází, získá smysl a zkoušky se stanou cestou k bližšímu vztahu s Alláhem. Věřící, pokud se vám zdá, že vás tento svět svírá, a trápení se na vás valí, obraťte se k Alláhovi, buďte pokorní a řekněte: „Ó Alláhu, stěžuji si Ti na svou slabost a bezmocnost.“ A připomeňte si Prorokova slova (salla lláhu alajhi wa sallam): „Netrap se, vždyť Alláh je s námi.“ Nejde totiž jen o slova, ale o životní filozofii a klíč k opravdovému vnitřnímu klidu.
Prosíme Alláha, aby nám rozjasnil srdce, zbavil nás starostí a smutku a učinil nás těmi, kdo se na Něho skutečně spoléhají. Ó Alláhu, amen.
