Páteční kázání 10. 1. 2025 (10. radžab 1446 h)                                                    

Vliv víry na touhu po Ráji

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh je nanejvýše spravedlivý, a proto určil ještě jeden den po smrti, který je dnem spravedlnosti, pravdy, odměny a zúčtování. Všemohoucí Alláh praví: „Každá duše okusí smrti; a teprve v den zmrtvýchvstání obdržíte plné své odměny. A kdo se vyhne ohni a bude do Ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užívání.“ (3:185) Co motivuje věřícího k trpělivosti, vynakládání úsilí, obdarovávání, snášení útrap, dodržování toho, co mu přikazuje víra, vyhýbání se zakázanému a špatným mravům, ke spokojení se s tím, čím ho Alláh obdařil? Není to snad dychtivost a touha po Ráji a uspokojení Alláha v tento Den?

Věřící nejvíce ze všech touží po Ráji svou vírou, přesvědčením, uvěřením Alláhovu slibu a hrozbě, ví, že jeho trpělivost, uctívání a upřímná oddanost Alláhovi, následování Jeho Posla – salla lláhu alajhi wa sallam – přinese ovoce a bude mu dovoleno vstoupit do Ráje a žít v něm věčným životem. Všemohoucí Alláh praví: „Ti však, kdo uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou Ráje obyvateli a budou tam nesmrtelní.“ (2:82)

Víra činí muslima v životě šťastným, dává mu klid a pokoj, plní jeho duši něhou a touhou po Ráji, jehož šíře se rovná nebesům i Zemi. Tehdy se mu tento svět zdá nepatrným a nesvádějí ho žádná pozemská lákadla, netouží po jeho slastech, neopustí proto svou víru, mravy, hodnoty a zásady. Na své cestě za ním obětuje vše, jeho cílem je konat vše kvůli němu, touží po Ráji. Takový věřící mezi námi je živoucím zvěstováním dobré zprávy. Možná takového věřícího vídáme a jednáme s ním každý den za svého života, možná hřeší a chybuje, každý člověk chybuje, ale takovýto věřící spěchá s pokáním a prosbami o odpuštění, přemůže ho strach z Mocného, Všemohoucího. Jestliže se takový věřící dopustí křivdy, kaje se a křivdu napraví, jestliže se vůči někomu proviní, žádá o odpuštění a milost, jestliže neudělá dobře nebo nedodělá svou práci nebo úkol, spěchá s nápravou a dokončením. Jestliže mu někdo dá radu, přijme ji, je-li mu připomenut Alláh, je pokorný a podvolí se Mu a Jeho Poslu – salla lláhu alajhi wa sallam. Všemohoucí Alláh praví: „…my obáváme se od Pána svého dne mračného, pohrom plného.“ Avšak Alláh je ochránil před zlem dne toho a zahrnul je jasem a radostí a odměnil je za to, co vytrpěli, zahradou rajskou a oděvy z hedvábí…“ (76:10-12)

Něha a touha po Ráji je důkazem síly víry a dobrého konání a takto Všemohoucí Alláh zve své služebníky: „A Alláh zve lidi do příbytku míru a vede po stezce přímé, koho chce.“ (10:25)

Zdrojem síly věřícího je jeho víra ve věčný život v Ráji, jehož šíře se rovná nebesům i Zemi, jeho něha a touha po něm. Proto se v jeho očích stávají nepatrnými všechny vznešené a velké oběti, které obětuje kvůli své víře, svému lidu a společnosti. Živoucím příkladem tohoto byli druhové Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam. S takovým odhodláním a ctižádostí dobývali svět a šířili dobro, položili základy spravedlnosti, neděsila je síla nepřítele, ani lest intrikářů, ani pletichy prostopášníků. Taková byla cesta věřících, takové byly jejich způsoby ve všech dobách všude na světě.

Služebníci Alláhovi, nechť se naše touha po rajské zahradě našeho Pána projevuje zbožnými činy, upřímným pokáním, dobrými mravy, bratrstvím nezakaleným rozlukou, tolerancí bez zloby a nevraživosti. Na konci života na tomto světě je smrt. Šťastným je ten, kdo zaváže svou duši ještě před smrtí.