Původ a mládí
Abú Hanífa, celým jménem an-Nuʿmán ibn Thábit ibn Zútá, se narodil kolem roku 699/80 hidžry v Kúfě, významném městě dnešního Iráku. Jeho rodina měla perské kořeny – jeho dědeček se podle některých zpráv obrátil k islámu za chalífy Alího ibn Abí Táliba. To znamená, že Abú Hanífa vyrůstal v prostředí, kde se střetávaly arabské a perské kulturní vlivy.
Už v mládí byl znám pro svou bystrou mysl a obchodní zdatnost. Původně se věnoval obchodování s látkami, a právě díky této profesi se dostával do kontaktu s různými vrstvami obyvatel, což později ovlivnilo jeho právní myšlení – citlivost pro potřeby lidí a praxi života.
Obrat k náboženským studiím
Zlom v jeho životě nastal, když se setkal s učencem Šaʿbíem, který rozpoznal jeho nadání a poradil mu, aby se začal vážně věnovat náboženským studiím. Abú Hanífa poslechl. Stal se žákem Hammáda ibn Abí Sulajmána, jednoho z nejvýznamnějších právníků v Kúfě, který sám navazoval na tradici učenců Tabi’ín.
U svého učitele setrval celých dvacet let. Po jeho smrti převzal jeho postavení a začal vyučovat, přičemž postupně vytvořil první systematickou právní školu v islámu.
Osobnost a duchovní postoje
Abú Hanífa byl znám svou pokorou, zbožností a nezávislostí. Byl hluboce přesvědčen, že učenec má sloužit pravdě, nikoli mocným. Důkazem jeho odvahy je i to, že opakovaně odmítl nabídky stát se soudcem – jak od Umajjovců, tak později i od Abbásovců. Věděl, že přijetím by mohl být manipulován a musel by vydávat rozhodnutí, která by nebyla v souladu s jeho svědomím.
Když se Abbásovský chalífa Al-Mansúr pokusil Abú Hanífu donutit k úřadu qádího (soudce), ten odmítl. Kvůli tomu byl uvězněn a bit. Během věznění se jeho zdraví zhoršilo a krátce po propuštění roku 767/150 hidžry zemřel v Bagdádu.
Chalífa se dokonce pokusil pohřeb ztížit, ale lidé si Abú Hanífu vážili natolik, že se jeho pohřbu účastnilo tisíce muslimů, kteří se za něj modlili opakovaně v několika skupinách – říká se, že za den se nad jeho hrobem modlilo až 50 000 lidí.
Jeho přístup k právu a hadísům
Na rozdíl od jiných škol Abú Hanífa kladl důraz na právní logiku a analogii (qijás), protože považoval lidský rozum za dar od Boha, který má sloužit hledání spravedlnosti. Nebyl proti hadísům, ale byl opatrný ve výběru – přijímal jen ty, které měly silný a důvěryhodný řetězec tradentů (isnád) a nebyly v rozporu s Koránem nebo s duchovní logikou.
Jeho právní metoda byla hluboká, ale zároveň praktická – snažil se vždy najít řešení, které pomůže společnosti a neublíží jednotlivci. I proto je jeho škola v mnoha oblastech dodnes považována za nejvíce sociálně citlivou a flexibilní
