Když se v dějinách islámu hovoří o spravedlivých vladařích, jména čtyř prvních chalífů – Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího – zaznívají jako symboly čistoty a oddanosti. Ale islámská tradice zná ještě jednoho vládce, kterého mnozí právem nazývají „pátým spravedlivým chalífou“. Je jím Umar ibn Abd al-Azíz († 720), umajjovský chalífa, jehož vláda trvala jen tři roky, ale zanechala nesmazatelný odkaz.
Dítě dvou světů
Umar se narodil kolem roku 680 v Medíně. Jeho otec byl guvernérem Egypta a významným členem umajjovského rodu, matka byla vnučkou slavného chalífy Umara ibn al-Chattába. V jeho žilách tedy kolovala krev dynastie moci i krev zbožnosti a spravedlnosti. Vyrůstal v Medíně mezi učenci a znalci hadísů. Odtud si odnesl hluboký respekt k náboženským hodnotám, který později určoval celou jeho vládu.
Skromnost místo luxusu
Umar ibn Abd al-Azíz se dostal k moci v roce 717, kdy jej chalífa Sulajmán určil svým nástupcem. Když usedl na trůn, první věc, kterou udělal, bylo, že se vzdal bohatství a luxusu. Jeho manželka Fatima, dcera chalífy Abd al-Malika, vypráví, že Umar jí vrátil všechny drahé šperky, které dostala jako královská princezna, protože nechtěl, aby vládce žil v přepychu, zatímco obyčejní lidé trpí bídou.
Sám si ponechal jen několik prostých šatů a žil tak jednoduše, že se nelišil od obyčejného muslima. Věřil, že vládce má být služebníkem lidu a že před Alláhem ponese odpovědnost za každého chudého, kterému nebylo pomoženo.
Rovnost pro všechny muslimy
Jedním z jeho největších činů byla reforma daňového systému. Do té doby museli nearabští konvertité k islámu (tzv. mawálí) platit zvláštní daň – džizju – i když byli muslimy. Bylo to nespravedlivé a mnoho lidí se cítilo odstrčených. Umar tuto praxi zrušil a prohlásil, že kdokoliv vyznává islám, je roven ostatním muslimům.
Tento krok měl obrovský význam. Jednak odstranil pocit křivdy u nových muslimů, jednak zmenšil sociální nerovnosti a ulevil chudým rodinám, které už nemusely nést těžké daňové břemeno.
Zakát jako nástroj spravedlnosti
Umar dbal na to, aby byl důsledně vybírán a rozdělován zakát. Posílal dopisy guvernérům, v nichž jim přikazoval, aby pečovali o chudé, sirotky a vdovy. Je znám jeho dopis guvernérovi v Iráku, kde píše:
„Rozdávej zakát mezi chudé v kraji. Když je už nenajdeš, hledej potřebné, kteří jsou v nesnázích. A pokud i ti zmizí, vykupuj za zakát otroky a daruj jim svobodu.“
Podle tradičních zpráv se skutečně stalo, že v některých regionech správci nemohli najít nikoho, kdo by byl chudý a potřeboval pomoc. Peníze ze zakátu se tak využívaly na jiné ušlechtilé účely – například na vykupování otroků nebo pomoc nemuslimům, kteří žili ve státě. Ať už tyto zprávy chápeme doslova nebo obrazně, ukazují nám, jak silně byl Umar II. spojen s ideálem spravedlnosti a péče o potřebné.
Hadísy a Qur’án v jeho vládě
Umar ibn Abd al-Azíz si uvědomoval, že základem islámu je péče o slabé. Vždy připomínal slova Posla Božího ﷺ:
„Není věřícím ten, kdo sám jí dosyta, zatímco jeho soused je hladový.“
(Sunan al-Kubrá, al-Bayhaqí)
A také se řídil Qur’ánem, kde Alláh přikazuje:
„V almužnách jsou jen práva pro chudé a potřebné, pro ty, kteří je vybírají, pro ty, jejichž srdce je třeba získat, na vykupování otroků, pro zadlužené, pro boj na cestě Boží a pro poutníky. Takto to stanovil Alláh – a Alláh je vševědoucí, moudrý.“
(Súra at-Tawba 9:60)
Umar II. byl vládcem, který tato slova naplňoval v praxi.
Skromná, ale slavná vláda
Jeho vláda trvala jen necelé tři roky. Přesto se o něm dodnes mluví jako o muži, který vrátil umajjovskému chalífátu tvář spravedlnosti. Zastavil nákladné expanze, aby se státní prostředky mohly využít pro blaho lidí.
Zemřel v roce 720, ve věku pouhých 39 let. Někteří prameny dokonce naznačují, že mohl být otráven, protože jeho spravedlivá politika se nelíbila těm, kdo profitovali z nespravedlnosti.
Odkaz pro dnešek
Umar ibn Abd al-Azíz nám připomíná, že vláda není o moci a přepychu, ale o odpovědnosti před Alláhem. Jeho boj proti chudobě není jen historií – je to výzva pro každého z nás.
Chudoba totiž nezmizí sama od sebe. Je třeba, aby se bohatí dělili se slabými, aby zakát proudil tam, kam patří, a aby vládci i obyčejní lidé mysleli na své bratry a sestry, kteří potřebují pomoc. Umar II. ukazuje, že i v krátké době lze vykonat velké věci, pokud je vládce veden taqwou a spravedlností.
Proto je právem nazýván „pátým spravedlivým chalífou“ a prvním obnovitelem víry, o němž Posel Boží ﷺ řekl, že na začátku každého století Alláh pošle ummě někoho, kdo obnoví její náboženství.
